Konzistentní blog? Ale jděte...

Vaření a pečení. Práce. Politická situace. Budoucnost, přítomnost, minulost. Štěňátka, koťátka, králíčci, jednorožci. Boj za práva zvířat. Marketing, sociální sítě. Chci psát o všem. Nevím, jak to ve světě bloggerů chodí, jsem nováček. Tvořím si vlastní pravidla a píšu, o čem chci. Tohle nemá vyznít tak, že chci být bůhvíjaký rebel. Jenom jiná pravidla, než ta vlastní, neznám. Proto asi nikdy nebudu mít konzistentní blog. Ale mě to nevadí. Byla by škoda svoje myšlenky dělit mezi více blogů, chci to mít hezky všechno pohromadě.

O vlastním blogu jsem totiž přemýšlela už léta. Ale vždy mě brzdilo právě tohle. Chci psát o vaření a přidávat ozkoušené recepty s roztomilými fotkami? Nebo se chci šťourat ve světovém dění a sdílet své názory a myšlenky? Co pak moje časté příběhy, které mí kolegové nazývají jednoduchým "to prostě nevymyslíš"?

A tak tu sedím a dávám dohromady první článek, jakýsi úvod toho, co jednou bude možná nejchaotičtější blog ever. A už teď mě to baví, a o to mi přece celou dobu šlo. Celých těch několik let jsem se prostě neuměla rozhodnout a teď jsem se rozhodla tak, že se zkrátka nebudu rozhodovat. Prostě sem nacpu všechno. :)

Ani s názvem jsem to neměla těžké. V kuchyni trávím spoustu času a není to jen o vaření a pečení. U těch činností totiž přemýšlím - o všem. Je to moje forma relaxu, můj způsob, jak si uspořádat myšlenky. Pak je s poslední vařečkou zavřu do šuplíku a vím, že je hotovo. V troubě i v mojí hlavě. V kuchyni vítám hosty. V kuchyni vedu dlouhé hovory s mými nejbližšími a hlavně sama se sebou. V kuchyni všechno začíná.

So, meet me in my kitchen.... a zbytek nechám osudu.